Nekohanten

Je chladné lednové dopoledne po sněhové kalamitě. Mé naimpregnované boty začínají čvachtat z toho všeho sněhu smíchaného s bahnem a já začínám litovat, že jsem se vydal do města jen kvůli Evangeliu (pun intended). Vlezu do Tesca a blížím se k sekci, kde prodávají noviny a časopisy. Už z dálky je jasné, že vítěztví bude moje. Popadnu to poslední DVD od vzadu (ta první většinou bývají ohmataná zákazníky, známý to trik při kupování man…eee… knihy.) Pán po mně chce jen 50,- Kč? Vytáhnu z peněženky jednoho Masaryka a doufám, že má na vrácení.

Ten den jsem zrovna měl svou obvyklou masochystickou náladu, takže jsem si řekl, že dabing by nebyl na škodu. Po takovém tom rituálku vkládání DVD do PC a po všech těch nezbytných legálnostech na začátku DVD si rovnou zapínám film.
No, co na to říct. V prvních okamžicích filmu jsem se začal kroutit a škrabat na místech o kterých tu nebudu psát. Shinji by měl být středoškolák, přesto jeho hlas bych tipoval na nedokončenou základku. Budíž. Když Misato dorazila, dabovací párty pokračovala. Přiřítila se ve svém Renaultu a omluvila se za mírné zpoždění. Bylo to, jako kdybych se drbal levou nohou za pravým uchem. Něco nepředstavitelného. Vůbec mi ten hlas k ní nesedl a kdybych byl slepej, tak bych Misato podle hlasu tipoval tak o 15 let méně. Škoda té volby. Z té počáteční scény z toho nejlépe vyšel telefonní automat. Mnohem hůř skončili Shinjiho spolužáci. Tohle ani nebudu komentovat.
Na druhou stranu jsem zažil příjemné překvapení, když jsem uslyšel Gendou a jeho pikolíka. Podle mě velmi trefná volba a dabéra bych si klidně dokázal představit i v dalším pokračování (pokud Mido film bude mít náladu). Ostatní byli „meh“ nebo ok popř. nestáli za pozornost.
Překlad občas bývá místy off a WO byl taky občas k pousmání („Hej, to jsou spolužáci Shinjiho!“), ale za 50 korun to mohlo být horší.
Dále by to chtělo trochu zapracovat na improvizaci překladu. V dabingu byl nechutný počet výskytu slova „Ano.“ Zvláště ke konci, když Misato dělala brífing. „Ano. Ano. Ano.“ Je mi jasné, že v původním znění je „Hai.“ Tedy „ano“. Ale třeba nenápadně to prokládat např.: „ano, rozumím, jo (non-formal dialogue), chápu.“ rozhodně vyzní líp, než cpát „ano“ všude místo „hai“.
Další takovou věc, kterou bych upravil je oslovování příjmením. Tam na tom Dálném Východě je to celkem normální, ovšem v českých končinách je to něco trochu jiného. Zvlášť mezi vrstevníky, kde si tady všichni normálně oslovujeme křestním jménem. Klidně bych se nebál tohle poupravit z japonského originálu a Shinji by mohl Rei normálka oslovovat Rei.
Teď jak píšu, tak poslouchám: „Nevěděla jsem, že se tohle místo změní na bojové pole.“ Bojiště etc…

Film jsem nakonec zkoukl celý a dokonce jsem se ke konci přistihl, že se už na ten dabing zas tolik nesoustředím. Až na ten samotný závěr filmu. Asi první dabér, který mně vážně rozesmál.
Suma sumárum. Pár dabéru bych vyměnil, pár vět bych předaboval jinak. Pár věci bych změnil, ale celkově ten dabing nebyla zas až taková tragédie. 50 Kč je velmi dobrá investice. Když už ne investice do dabingu, tak minimálně je to dobrá investice do neimportovaného DVD s jap. dabingem a s českými titulky.