Nekohanten

Asi každý správný fanda „japonských výmyslů“ už někdy slyšel o nekoshoujo, -shonen. V podstatě se jedná o lidi, kteří prošli přes genetické inženýrství a místo normálních uší mají kočičí uši a ocas jako bonus. Teda není to ouplně přesná definice, ale určitou představu o tom, jak asi vypadají, máte. Možná už tušíte, že s kvalitou takovýchto seriálů to bude velmi slabé. Ono je to asi dáno tím, že na takové bytosti (hlavně ženského pohlaví) se z pohledů tvůrcu hledí jako na nástroj k ždímání peněz od perverzních nekofilů. Takže je potom jasné, že takový „kulturní skvost“ pak bude o něčem trochu jiném.

Tak trošku z této řady vystupuje The Star of Cottonland. No vystupuje. Nevím teda, jestli je na místě srovnávat anime, které od sebe dělí 25 let. Pozadí kolem tohoto anime neznám. Snad jen, že bylo uděláno podle mangy, která snad i měla úspěch. Google je Váš přítel, pokud se chcete dozvědět víc.

Chibi-neko (hlavní kočko-hrdinka) je dvouměsíční kotě, které bylo opuštěno svými předchozími majiteli. Tokio (tak se doopravdy jmenuje), neúspěšný při zkouškách na vysokou, si kotě vezme dom a i přesto, že matka má panický strach z koček (nebo to byla alergie?), tak dostane povolení se o ní starat. Film pak pokračuje přes (pro Chibi-neko) šokující odhalení, že se nemůže stát člověkem a nakonec epická cesta do „země, kde je všude jenom písek“ (Persie). Při tom všem se my jako diváci díváme na Chibi-neko jako na nekoshoujo, ovšem pro všechny lidi z filmu to je jen další kočka z ulice. Když mluví, tak pro ostatní z filmu ve skutečnosti mňouká.
Vážně bylo zábavné a místy i poučné sledovat myšlenkový pochod kočky. Krásně jsou tam znázorněny i některé vlastnosti koček. A pak, až Vám pak kočka převrátí záchod doslova naruby, tak si jenom vzpomeňte na tohle anime.

Co na to, že Chibi-neko vypadá jako výkladní panenka a místy je to trochu infantilní. Film je to pěkný. Dal bych tomu palec nahoru, ale můj blog není facebook.